Poppe – Presl 1837/III

Johann Heinrich Moritz Poppe – Jan Swatopluk Presl, Obssjrné prostonárodnj naučenj o řemeslech a umělostech, čili, Technologia wsseobecná a obzwlásstnj k poučenj a prospěchu wsselikých stawůw III, W Praze [Gednota pro powzbuzenj promyslu v Čechách] 1837.

Johann Heinrich Moritz von Poppe (1776–1854) was a German mathematician and physicist. Trained as a watchmaker by his father, he went on to study mathematics and physics at the University of Göttingen. He subsequently worked at the Gymnasium in Cologne and at the Lyceum Carolinum. In 1818, he became Professor of Technology at the University of Tübingen. He was the author of numerous publications on engineering and technological subjects. Jan Svatopluk Presl (1791–1849) was a Czech natural scientist, Professor of Zoology and Mineralogy at the Charles-Ferdinand University in Prague, and the author of books on chemistry, mineralogy, botany, zoology, and other fields. He made a significant contribution to the development of Czech scientific terminology across various disciplines. In 1836–1837, Presl published in Prague his annotated Czech translation of Poppe’s textbook of Technology. From the third volume, we include Presl’s expanded sections on various pigments and their preparation.

Hlawa dewadesátá třetj.

Dobýwanj barew krycjch. *)
Dobywanj zeleni barwjkowé.

*) Přjdawek překladatelůw

pp. 45–46

Robenj ultramarinu.

§. 890.

Ultramarin samorodný wlastně gest obzwlassini nerost lazúrem (Lahnestein, Lapis Lazuli) nazwaný, a složený z kyseliny křemjkowé, kysličnjka hliničného, wápničitého, sodičitého, železitého, hořčitého a kyseliny sirkowé. Přicházj z Čjny, Tybetu, Bucharska a Sibirie. Obyčegně bywa smissen drobným kyzem, který tedy odstraniti se musj. Protože ultramarin gest drahý, snažili se lučebnjci čili chemikowé geg strogiti.

Robiquet nasledugici způsob nawrhnul. Směs 1 djl porculanky (Kaolin), 1½ djlu sjry, 1 ½ salagky suché čistěné, dey do křiwoly kameninné, dobře olepené, a zponenahla ge zahřjwey, až nižádné dýmy se nepodnassegj; potom ge nech wystydnauti. We kriwole nalezneě hmotu haubowitau, pěkně zelenau, genz pohlcugjc ze wzduchu wláhu, pěkné barwy lazurowé nabýšá. Potom gi wyluž wodau, a suš gi opět we črwené řeřawosti. Ultramarin nabytý gest přjgemně lazúrowý, nikdý ale tak sytý a lesklý, gako dle Guimeta, kteréhož způsob ale nenj známý.

Gmelin nawrhnul giný způsob. Neydřjwe se udělá kyselina křemjkowa (Kieselerde) a kysličnik hliničný (Thonerde), wodnaté z prwnjho se dobude, dále rozmělněný křemen s 4 djly drasla, rozpustě hmotu wypálenau we wodě a sraže kyselinau solnorodičnatau; druhá slaučenina zplodj se, srazjli se roztok kamencowý amonionem. Oboge sraženiny náležj wodau wřelau bedliwě promýwati. We 100 djlech kyseliny křemjkowé wodnaté gest 56 djlů kyseliny křemjkowé bezwodné, a w kysličnjku hliničném wodnatém toliko 3,24 djlu kysličnjka hliničného pauhého. Nynj rozpusť we wřelem lauhu salagkowém (sodowém) žjrawém tolik kyseliny křemjkowé, co se gen gj rozpustj; pak ustanow množstwj kyseliny křemjkowé w tom roztoku. Na 72 djly suché kyseliny křemjkowé wezmi tolik kysličnjka hliničného wodnatého, aby zawjral 70 djlů suchého kysličnjka; směs geg s předesslým roztokem, odkuř pořád mjchage, až zůstane prássek wlhký. Tato trognásobná slaučenina gest základ ultramarinu, genž sjřičnjkem sodičitým (Schwefel-natrium) se barwj takto:

Směs 2 djly sjry a 1 djl bezwodné čisté salagky (sody), a w hesickém keljmku (tykljku), zahřjwey zponenáhla na čerweno, aby michanina se roztopila. Nadzmjněné trognásobné slaučeniny přidáwey po trossku do roztopeného siřičnjka; když přestalo wřenj, opět čerstvá částka se přidá. Když pak keljmek půl hodiny na čerwenost mjrnau byl rozpálen, wyndá se z ohně. We wystydlém keljmku nalezne se ultramarin s nadbytečnau sjrau, kteráž mjrným wypálenim odstranj se. Kdyby wýrobek nebyl stegné barwy, musj se neypěkněgssj djl rozlučowánjm a wyplakowánim odděliti.

pp. 47–50

Dobywánj ssmolky.

§. 892.

Šmolka čili žmolka dělá se w ssmolkárnách z rud ďasjkowych (Kobalterz) a ze skla, a wjce méně gest rozmělněna. Látky k děláni ssmolky potřebné gsau rudy ďasjkowé, nebo lépe kysličnik ďasičitý (Kobaltoxyd ) z nich wydobytý, draslo (Pottasche), křemen a kyselina síťaničná (utreych) co přjsada.

Rudy ďasjkowé gsau bud giž okysličené, gako n. p. kysličnjk ďasičitý černý, sitaničnan a sitaničelan ďasičitý (Kobaltblüthe, Kobaltbeschlag), buď neokysličené s ginými kowy nebo se sjrau slaučené, gako gest sjřičnjk ďasičitý (Kobaltkies) ze sjry a ďasika složený, sauďasec (Glanzkobalt) ze sjry, siťanjka a ďasjka sestawagjcj, a buřinec (Speißkobalt) ze siťanjka adasika, Rudy tyto náleži bedliwě připrawiti, obzwlásstě gsauli drobně wtraussené. Často býwagj smjchany & wyzmutem, který dřjwe se musj odstraniti (hlawa 39. §. 469.). Praženj rud ďasíkowych gest práce welmi důležitá, a praženj dlužno zprawiti dle způsobu rudy. Docela čisté rudy, nemagicj giného kowu, mohau se dopražiti; držjli ale giné kowy, nesmj se praženj tak daleko hnáti, aby tuze mnoho kysličnikůš cizjch se nezplodilo, genýby pak do skla přegjti mohly. Gestli rudy nepražily se přjlis, mohau kowy neokysličené, snadno ale okysličitelné, se zkowiti kysličnjky kowůw snadno kyslik pausstěgicjch, gako n. p. ďasjk, železo, cjn, zinek, wyzmut, pochwistjk (Nickel) a měď. Protože kowy nemohau co takowé w sklo se proměniti, zůstáwagj slaučeny na dně pánwe. Protož i rudy přepražené mohau naprawiti se přimjchánjm nepražených.

Rudy ďasjkowé pochwistjk (Nickel) držjcj nechagj se zponenáhla na wzduchu okysličowati, čjmž páry wodnj powětrné okysličugj železo, ďasjk, siťaník (Arsenik) a sjru, nikoli ale pochwistjk; protož nechagj se ležeti celý rok i déle, načež i pochwistjk se okysličj. Tjmto postupem nabude ruda 8 nebo 9 setin tjže.

Peci prazeci wykres 254. předstawuge průřez kolmy, wykres 255. ale průřez rownowážný nad gegj půdau. Pec připřipravená gest k topenj dřjwjm, njstěg z ploten hliněných ohňowzdorných udělána. Dýmy a plyny z pražených rud wystupugjcj ženau se lisskami a, a do ryh b, b, a přicházegj u c do gedogemu (Giftfang). K  sázenj a čistěnj ryh gsau na mistech priměřených djry.

§. 893.

Rudy w ssmolkárnách toliko w zimě se pražj, aby djmy utreychowé w gedogemu tim snadněgi se srážely. Obyčegně 3 nebo 5 centum sslichu nagednau se pražj, a rozssjrj se zweyssj 5 nebo 6 palců; po 2 hodinách se obracuge, a pak wzdycky po ½ hodině, až wssecken dým utreychowý gest zapuzen. Ruda pak z pecj se wyhrne a giná se wsadj. Praženj trvá podlé množstwj sjry a utreychu, též i podlé pochwistika, genž přjlissným praženjm byw okysličen, precházj do skla a ssmolku kazj; takowé rudy genom málo se pražj anebo nic; dilem praženj dle barwy žádané se prodlužuge nebo zkracuge.

Ruda pražená podsjwá se a schowá. Praženjm ztratj se wesměs 36 setin. Pražená ruda gest nahnědle ssedá, a slowe saflor (S), gehož rozdilné gsau způsoby (FFS, FS, OS, MS), a genž se nabywagj smichanjm rud rozličných praženrých. Pražená ruda mele se s pjiskem, proplawuge se, powysussená do sudu se natlauka a slowe cafra (Zaffer). Saflory musegj býti mjchany, takže s přisadau, t. draslem, gistých barew se nabyti může.

§. 894.

Křemen wypaluge se, čimž netoliko pozbýwa wody, anobrž i křehne, takže pak snadno slupami roztlauci se může. Tluče se za wlhka, prach necha se w kadich ssaditi, čjmz kysličnjk železičný, též i trossek wápna, kysličnjk horčitý, křemen zanečissťugjcj odplawj se pryč. Wlhký pjsek pak w peci žjhacj se wypaluge, a wystydlý podsjwa. Křemen tjm pozbýwá asi 30 setin tjže.

Draslo k dělánj ssmolky ustanowené musj býti přepáleno, gežto mnoho zemj a gegich solj wždycky sskodj čisté barvě ssmolky. Salagka nemůže se potřebowati, dawagjc barwu fialowau.

Utreych usnadňuge netoliko roztopowanj, anobrž i naprawuge barwu sspinawe zelenau nebo fialowau, kysličnikem železitým pochodjcj. Utreych sam těka pryč co siťanjk.

§. 895.

K roztopowánj skla ďasjkowého slaužj pec skelná, genž slowe ssmolkářská (Blaufarbofen); dále pánwe ze hljny ohňomzdorné; k topenj potřebuge se dřjwj nebo kamenné uhlj. Mjsto peci nádobné potřebuge se onde i onde také pec hnacj, w niz paliwa a panwj se uspořj.

Wýkres 254 a 255. §. 892. predstawugj pec ssmolkářskau. Ohnisste gest překlenuto; a nisteg rýhowitá, b ústa čili čelesno, c rýha mjsto popelnjka, d djry, po nichz wjtr pod rosst se hrne; e giné djry, f djry pospicj, g plotny litinowé před poslednjmi; pod těmi gsau zahražené djry h. Plamen žene se děrau i, genž gest spogena s lisskau propausstěgjcj plamen do prostory, w njžto pjsek se wypaluge nebo dřjwj sussj.

Látky nadřečené w rozdjlném srownanj se mjchagj, což gednak se zprawuge podlé gakosti pražené rudy, gednak dle barwy udělatebné, gednak dle snadnegssj nebo těžssj roztopitelnosti, genž záwisj od množstwj přidaného křemenu. Látky w dřewěných kasnách stegne se michagj celý den; na gednu pánew počjtagj se 3 centy. Srownánj látek k rozličným sklům (Couleren C, Eschel E) tagj ssmolkáři; rozdělugj ge dle dobroty a znamenagi FFFC, FFC, FC, MC, OC. Látky roztopugj se gako sklo w skelnách; roztopowánj toliko 8 hodin trwá, když práce dobře se darj. Sklo několikrát notně se zamjchá, a wyndáwagi se zkaussky, zdali gest stegnorodé, zdali kowy wylaučené náležitě se ssadily. Když roztop gest skončen, sklo wybjrá se železnými lžicemi do wody tekaucj w korytě, kdežto hned se uhasj. Na dně pánwj nalézagj se kowy wylaučené, genž děrau nad samým dnem panwe do diry wypausstecj (e wýk. 254.) se stáčegi. Pec o 8 pánwech poskytuge we 25 hodinách z 24 centůw mjchaniny 19 centum skla, ¼  nebo ¾ centu kowůw.

Kow wylaučený sestawá hlawne z pochwistjka (Nickel), siťanjka (Arsenik), sjry, mědi, ďasjka, surmjka (Antimon) a železa, anobrž držjwá střjbro, třebas 4½ lotů w centu. Střjbro se wylučuge z něho rtutj. Též i pochwistjk dále se dobýwá.

§. 896.

Sklo tak nabyté za sucha stupami se tluče nebo wálcemi se rozdrobuge, podsege, a na mlýnu za mokra se rozmele. Žernowy (ze žuly ) běhagj w sudech. Mauka po 6 hodinách se stočj a we welikých sudech se wyplawuge. Neyprwněgssj ssedlina gest hrubá a opět na mlýn se dáwa. Když ostatnj kapanina kalná 8 nebo 30 minut pokogně stála, ztočj se woda do druhého sudu, aby ostatek mauky se mohl ssaditi, což za ¾ nebo 1½ hodiny se stane. Woda nadstogjcj gesste mnoho drobné mauky (essel) w sobě má, protož do třetjho sudu se stočj, aby tady na dno padla. Nabytá barwa též i essel opět se musegj wyplawowati, aby wssecky nečistoty, a pěna skelná se odstranily. Woda kalná z wyplaweného esslu gest modrawě nassediwělá, genž pak w sudech sražuge neysspatněgssj essel, genž do látek na sklo se přidáwá. Barwa a essel nynj mjrným teplem se sussj w sussárnách po prknech rozhrnuté, nebo w sussárnách pauhým powětřjm; potom se roztjragi mezi prknama a podséwagj; essel gesste gednau se sussj a propytluge.

Šmolka a essel dělagj se we ssmolkárnách rozdjlně syté modrosti; neytmawěgssj ssmolka FFFFC slowe ssmolka králowská (Königsblau, Azurblau). Čjm čistegssj gsau rudy ďasjkowé, tjm pěkněgssj wypadáwá barwa; protož mohau neyrozdjlněgssi skla co do sytosti barew se dělati.

pp. 54–55

Dělánj žluti neapolské.

§. 902.

Tato barwa pro malowanj we wodě, w olegi a na email užitečná podobá se slaučenstšj žluti kaselské, lissj se ale magjc při sobě kysličník surmičitý (Antimonoxyd). Nabýwa se gj z nasledugjcich mjchanin, genj w keljmku přikrytém několik hodin, dřjwe ohněm mjrným, potom ale řeřawosti se trudj. 1) 16 djlů rozmělněné surmy (Antimon), 24 d. kleytu, 1 d. kamence, 1 d. soli kuchyňske. 2) 6 d. čisté běloby, 2 d. dwogsurmana drasličitého (saures antimonsaures Kali) *), 1 d. salmiaku; 3) 12 d. běloby, 3 d. kysličnjka surmičného, 1 d. kamence, 1 d. salmiaku; 4) 128 d. kleytu, 1 d. dwogsurmanu drasličitého, 8 d. salmiáku. K dělánj žluti kasselské a neaposké potřeba keljmků drobných a silných, gelikaž snadno kysličníkem olowitým se porussgi. Látky tyto dřjwe buďtež rozmělněny a podsjwánjm náležitě smjchány. Bedliše w keljmku odbýšá se hliněnou lulkau, nikdá ale železným prutem, proto žeby železo barwu zanečistilo.

*) Prassek bjlý, zplozugjcj se, necháli se w keljmku rozpáleném surma a salitr smuditi, a wylaužjli se wodau wřelau; co se rozpustj, gest surman drasličitý. Také stačj, když hmota bjlá po spálenj surmy a salitru pozůstalá wodau studenau se promege.

pp. 59–61

Čerweň železná neb anglická.

§. 909.

Tato barwa gest kysličnik železičný (Eisenoxyd ). Béře se buď k malowánj olegnému, na porculán, email, k natjranj dřewa nebo stěn a slowe čerweň železná neb anglická (Engel-, Englisch-, Berliner-Roth, Kolkothar, Caput mortuum), bud k lesstěnj kowu, železa, ocele, střjbra, skla, twrdých kamenů, k ostřenj břitew, a slowe čerweň lesstici (Polirroth, Rouge, Crocus).

K těmto rozdilným koncům dobýwa se i rozdjlným způsobem, a gsauc pak wjce čistá, wjce méně rozmělněna, wyskytuge se w rozličných odstjnech. Obyčegná barwa gest nahnědle čerwená, někdy dosti pěkná a gasná, někdy táhne se do fialowa anobrž do barnawa. Pálenjm wždycky nabýwá wětssj tmawosti; též i gegj twrdost se zwětssuge; protož tmawěgssj obzwlásstě k lesstenj ocele se béře, an swětlegssj způsoby potřebugj se k lessteni zlata a střjbra, genž se nazýwá čerweň zlatnj a ocelnj (Gold-, Stahlrouge).

Na barwu nikdy se nedělá obzwlásstě, proto žeby tuze drahá byla; protož užjwá se genom takowé, která co wedlegssi zplodina giných postupům chemičných se nabýwá. Takowá zůstává při dobáwanj kyseliny sirkowé skaličné (dýmawé) ze skalice zelené (§. 658.). Tento zbytek gest míchanina z kysličnika železičného (Eisenoxyd ), sjrana dwogželezičného (basisch schwefelsaures Eiseno.), též i z giných sjranů, genž skalicj zelenau zanečissťugj. Wůbec slowe kolkotár, a slaužj k lesstěnj optičných skel. Nalezj ale gi na drobno roztlauci a wřelau wodau k odstraněnj kyseliny sirkowé promýwati, potom za wlhka třjti, pak náležitě wyplawowati, takže genom neydrobněgssjho prassku se nabude. Máli ale kolkotár slaužiti k malowanj olegnému, na porculán, email a sklo, dílem i k lessstěnj, nestačj gednokratné proplawenj, protože gednak musj býti chemičně čistý, gednak i gistých odstjnů gest potřeba, genž proměněným dobywanjm se wyskytugj. Protož dlužno rozličné způsoby geho zhotowenj seznati.

a) Skalice zelená (sjran železitý) rozložj se ohněm. Totě tentýž postup, gakowýmž ze skalice kyselina sirkowá u welikém nabywá se. K nabytj ale pěkné čerwni náleži skalici wzjti docela prostau mědi, čehož k dělánj kyseliny sjrkowé nenj treba. Wětssj množstwj kysličnjka měditého barwu čerweně železně sspinawj a zatemňuge. Hlacená a čistěná skalice zelená pražj se až zbělá, t. g. až wody pozbude, a pak dotud na ohni se mjchá, až wyschne; tjm se proměnila w prássek lahodný, žlutawě bjlý, který w keljmku hessickém přikrytém w pernici 1 nebo ½ hodiny nebo dotud se palj, až wyndage keljmek z ohně nepozorugeě podnasseni se kyseliny sirkowé. Nabudeě prássku pěkně červeného, gegž w moždéři rozmělnj a proplawug. Pakli déle geg páljš, bude prássek tmawě čerwený nebo fialowý.

b) Wypalug sjran dwogželezičný (basisch schwefels. Eisenoxyd). Ten ale se připrawuge: rozpustě skalici zelenau stegným množstwjm wody na panwi železné nebo ssálku porculánowém; přidey maličko kyseliny dusičné, a zahřeg na wřelost. An se skalice rozpausstj, budau se dýmy červené podnásseti z rozložené kyseliny dusičné; když ty wymizely, prilege se opět trochu řečené kyseliny, pri čemž ale pozorug, aby kapanina newykypěla. Kyselinu dusičnau dotud přiléwey, pokud wystupugj čerwené dýmy. Tjm promenj se skalice zelená w sjran železičný (schwefels. Eisenoxyd) w roztoku zůstanaucj, a mnoho sjrana dwogželezičného padne na dno co prassek bledě žlutý. Kapaninu sleg, sedlinu usuš na misce pořád michage, rozetři na prássek a wypal w keljmku hessickém, až kyselina sirkowá pryč gest zapuzena. Nebyl-li oheň silný, nabudes barwy pěkné gasné. Silnegsssim pálenim nabude čerwenosti tmawé a potom i sserosti; když ale sserý prássek skoro spečený we hmoždéři se rozetře, okáže barwu fialowau tim pěkněgssj, čjm drobněgi byl rozetřen. Tady nenj třeba skalice bezmědné, protožeze kysličnik měditý w roztoku zůstane.

c) Wypalug skalici zelenau se solj kuchyňskau. Upraž skalici na bělo, rozmělni, podseg a rozetři se stegnau tjžj soli kuchyňské. Nasyp mjchaninu do keljmku hessického dost prostranného, aby hmota nadýmagjc se newykypěla, přikreg a wypalug hodinu w pernici silnau řeřawostj čerwenau. Keljimek wodau wyplákni, čjmž nabudeš lupkůw a ssupinek čerwenawě sserých, kowně se lesknaucjch, genž těžko se dagjce rozetřjti poskytugj prássek se třpytjcj. Prássek ten nenj třeba proplawowati. Obzwlásste se hodj k obtahowanj břitew a k lesstěnj optičných skel.

d) Sjran železičný, genž při druhém (b) způsobu zůstal w kapanině, můžeš užjti k wydobytj kysličnika železičného wodnatého. Wleg totiž ten roztok do roztoku draslowého, při čemž mnoho kyseliny uhličnaté syčenjm wymizj. Kapaninu sleg, sraženinu několikrát wodau čistau promeg a na ssálku hliněném nebo pánwi železné na sucho odkuř, pak rozetři a w keljmku hessickém wypal.

pp. 61–62

[Okr žlutý a hnědý, umbra]

§. 910.

Okr žlutý a hnědý, též i umbra*), gsau samorodné mjchaniny z kysličnjka železičného wodnatého s hlinau nebo drobným pjskem. Wypálený bywsse pozbywagj wodu, a pozůstalý kysličnik železičný bezwodny gewj barwu wice méně proměněnau podlé sjly ohně a čistoty okru samorodného. Okr surowý gest žlutawě hnědý, nahnědle žlutý nebo hlinožlutý, pálený ale gest hnědočerwený. Umbra samorodná gest barwy tmawě žlutawě hnedé, kasstanowé nebo gátrowé, pálená ale čerweně hnědé.

*) Tu umbru tureckau rozeznáwati náležj od umbry koljnské, genž gest rozdroliwé hnědouhlj.

Smurka (Bolus) podobná gest mjchanina z kysličnika železičného wodnatého a hliny s ginými méně podstatnými látkami. Půwodně gest barwy hnědožluté nebo žlutohnědé, pálená ale gest žlutě čerwená; smurka senenská (Terra di Siena) gest nahnědle nebo swětle žlutá, pálená ale hnědočerwená. Smurce senenské welmi podobnau barwu nabudes přiléwage do roztoku skalice zelené wápennau wodu dotud, pokud se něco sražuge; sraženinu pak wymeg wodau a usuš na wzduchu.

pp. 62–64

Dělánj rumělky.

§. 911.

Rumělka (cinobr, cinobř, Zinnober) gest slaučena ze sjry a rtuti, a zhotowuge se po suchu i po mokru. Dle prwnjho způsobu pokračuge se takto: 150 liber sjry nechá se w nádobě roztopiti, a přidá se pomalu 1080 liber rtuti, a smichagi se dobře. Někdy michanina se segme, což se nestane, když michanj pozorně se odbywalo. Černá hmota gest sjřičnjk rtutitý (Schwefelquecksilber) dle slaučenstwj od rumělky nerozdjlný, ledaže někdy mjwa trochu wjce sjry. Hmota ta neylépe se rozetre a schowá se do malých hrncůw, do nichž do každého asi 1½ libry wody se wegde. Nynj se přepaluge, k čemuž slaužj tři bandasky z hljny ohňozdorné, dřjwe oblepené, gichž ²/₃  gsau zapussteny do djry w železné plotně, pod njžto horj oheň. Dřjwe mjrně se topj zibem, potom ale hrnce rozpálj se na čerweno; teď wsápá se do nich hrnec černého sjřičnjka rtutičitého, potom 3, nebo 3 do každé bandasky, coz záleži na rychlegssjm a pozděgssim zapálenj wsypaného siřičnjka; někdy wyblekne plamen 4 nebo 6 střewjcu wysoký. Takto nasypá se za 34 hodin celé množstwj černého sjřičnjka, do každé bandasky 10 liber.

Gak mile plamen trochu se zmenssil, prikregj se bandasky plotnau železnau, 1½ palce tlustau a 1 strewjc čtverečný welikau; oheň se přitužj až do konce, k čemuž 36 hodin treba. Gestli oheň dosti silen, poznáwá se tjm, že plamen z bandasky wyblekne několik strewjců do weyssky, když se odkrege, neboli několik palců přes krag hořenj sslehá; w poslednjm přjpadku gest neypřiměřeněgssi. Ku konci přepalowanj mjcha se wždy po ¼ nebo ½ hodině, aby přepuzenj se usnadnilo; bandasky wystydlé pak se wyndagj, roztlukau, a z každé wyndagi se 400 liber rumělky, takže genom 10 setin gest ztráty. Na plotnu železnau toliko ke konci pálenj nasadj se rumělka.

§. 911.

We Wýduze w Kragně ročně asi 1000 centů rumělky následugjcjm způsobem se dobýwa. 42 liber rtuti a 8 liber dobře rozmělněné sjry nasypá se do sudu, wnitř mnohými lissťkami opatřeného, a ten točj se pomocj kolostroge w létě dwě hodiny, w zimě ale tři, aby obě látky zewrub byly smisseny. Černé hmoty cent nasypá se do kolby z litiny železné, z lehka železným klobaukem přikryté. Neydřjwe mjrným topenjm zažene se wláha a zbytečná sjra. Potom zamjcha se hmotau a kolby přikregj se klobauky hliněnými. Po 3 nebo 4 hodinách okáže se plamen na traubě klobaukowé na znamenj, že látky chemičně slučowati a přepuzowati se začjnagj. Nynj wssecky sstěrbiny dokonale se zamažau, a dotud se topj, až plamjnek malý a nestálý se okazuge. Potom klobauk se sundá, rozbige, a rumělka červená od černé oddělj se nožem. 600 liber černé michaniny dawagj wesměs 500 liber rumělky kusowé a 17 liber zbytků, genž k nastawagjcjmu přepalowanj se schowagi. Rumělka kusowá se roztluče, s wodau mezi kolmyma žernowoma několikrát rozmele, a rozemletá proplawuge. Rumělka k malowanj, čili wermilion, wařj se rozemletá s lauhem draslowým na kotli železném, anebo polege se w kádi wyplawowacj týmže lauhem. Potom dlužno gi pilně proplakowati, sussiti, roztjrati, pytlowati. Misto lauhu berau také moč shnilý.

§. 912.

Rumělka také po mokru se může nabyti. Na misce porculánowé dokonale 300 č. rtuti a 68 č. siry smjchey, az wssecky kuličky rtuťowé zmizely, při čemž ge skropug několika kapkami lauhu draslowého. Potom přičiň 100 drasla žjrawého w stegném množstwj wody rozpusstěného; michage pořáde wssecko zahřjwey, wodu miznaucj doléwey, aby wzdycky několik čárek nad mjchaninau stála. Po 2 hodinách barwa se měnj, hmota černá nynj hnědne, brzo červená, potom přidá se wjce wody, a pořád se mjchá, až rumělka zhuspeninowatěla a barwa neywysssjho ohně nabyla; potom musj se nádoba hned s ohně sundati, protožeby barwa brzo zhnědla; nynj několik dnj se zawlažuge a časem swým se mjcha. Potom krokwicj kapanina se stáhne, a rumělka čistau wodau dobře se proplákne. Způsob ten nenj wydatný, gelikož se zplozuge gesstě slaučenina ze rtuti a sjry černá.

Bruner radj smjchati 300 č. rtuti, 114 č. sjry, 75 č. drasla žjrawého, 400 nebo 450 č. wody, genž w teplotě 54° nebo 50° se zawlažuge, při čemž woda wypařugjcj se dosazowati se musj. Gak mile barwa čerwenawě zhnědla, nesmj teplo 35° presahowati; huspeninowatost bedliwě musj čerstwau wodau se uchraňowati. Z nadřečeného množstwj nabude se 328 nebo 330 č. rumělky.

Rumělka po mokru nabytá rozeznáwá se sytosti a ohniwostj barwy, gakowými rumělka po suchu přistrogená a neyčistegssi honositi se nemůže; můžeš se i w rozdjlných proměnách nabyti, když se třepá.

Rumělka porussuge se prachem cihlowým, minyem a kolkotarem; čistá rumělka na uhlj dmuchawkau docela těká, takže nadřečené hmoty na uhlj zbudau, gestli byly s rumělkau smjchány.