Hora 1862

František A. Hora, Technologie, Vídeň [Karl Gorischek] 1862.

pp. 224–226

Šmolka.

Šmolka je sklo kysličníkem kobaltnatým na modro zbarvené, roztlučené a na prášek rozemleté. Vyrábí se z rud kobaltových (kyz kobaltový, kobaltový kyz spišový a švédský a j. v.), které na prach roztlučené vodou se plaví a očistí od přimíšených nerostů. Dělání šmolky z rud takto připravených dělí se na tyto práce: vyrábění kysličníku kobaltnatého, skla kobaltnatého, mletí (tlučení) na prach a vyplavení.

Rudy nejprvé se praží v obyčejné peci palací, čím povstává znečistěný kysličník kobaltnatý a zároveň co možná se odstraní sirníky a arseníky kovové. Jsou-li rudy prosty kovů, pražení je velmi snadné; udržuje se totiž jednoduše tak dlouho, až se kobalt okysličí. Obsahují-li však rudy rozličné kovy (nikl, měď, stříbro, bizmut a j. v.), zapotřebí nemalé opatrnosti, protože jednak úplně okysličené kovy později kazí barvu skla, jinak slabým pražením dobyde se málo kysličníku kobaltnatého. Praží-li se však rudy více než až na jistý stupeň, kovy se neokysličují a při následujícím roztápění usazují se s arsenem co míšeň kobaltová (Kobaltspeise). Tato obsahuje vedle arsenu a železa hlavně nikl, který se z ní nápotom dobývá.

Pražené rudy smíchají se v dřevených skříních s kyselinou křemíkovou (křemen) a s potaší. Křemen nejprve se pálí, tluče na prach a plaví; potaš se pálí a úplně čistí. Mnoholi křemenu a potaše má se přimíchati, závisí od jakosti rudy, což hutník nejlépe pozná ze zkušenosti. Protože se kysličník železnatý, látkám přimíšený, okysličuje na méně škodlivý kysličník železitý, přidává se kyselina arsenová, která se při pražení rud kobaltových usazuje v ochlazených prostorách. – Smíšenina se roztápí v pecích, které se od pecí sklenných rozeznávají jen tím, že nad lavicí, na niž se tygle staví, jsou otvory, jimižto míšeň kobaltová odtéká. Každý tygl má za tou příčinou taktéž ve dně otvor, při roztápění ucpaný hliněnou zátkou. Tato se čas po čase vytahuje a míšeň se vypouští. Pec vytopuje se kamenným uhlím nebo dřívím. Skelná směs roztaví se asi za 8 hodin. Zprvu dělník hmotu promichuje řeřavým železem, aby se kůra na povrchu povstalá rozlámala; později se však nesmí míchati, aby se míšeň na dně usadila. Kyselina křemíková lučebně se sloučí s draslem a s kysličníkem kobaltnatým a tvoří sklo šmolkové, když hmota přituženým ohněm zbělá. Toho času přestane dělník míchat, udržuje však stejný oheň, aby se řádně usadila míšeň, kterou nápotom vypouští z tyglu a z pece nechá vytéci. Sklo se pak leje do vody, aby bylo křehké, z vody vyňaté dá se do dřevěných nádob, kde voda z něho odkapává.

Kobaltnaté sklo se roztluče anebo válci se rozmačká a rozemele se s vodou pomocí kamenů vodorovných, načež prach s vodou přichází do velikých dřevěných kádí, kde se dle jemnosti své rychle neb zvolna usadí. Hrubší prach, jenž nejprvé se usazuje, hodí se co písek na posýpání (Streublau). Voda, která se s něho slije, dá se ještě do dvou kádí, v jichžto první usadí se vlastně barva (Couleur). To trvá as ¾ – 1 ½ hodiny. V druhé kádi ještě jemnější prášek, zvaný ešl, se usazuje. A takto několik druhů šmolky se dostává; konečně se však voda ještě trochu zbarvená, obsahující křeman draselnatý nechá vytéci do veliké nádržky (Sumpf), kde se usadí nejsprostší druh šmolky (Sumpfeschel), který se později přidává skelné směsi a znovu se roztápí.

Na vyrábění rozličných druhů barvy (Couleur) a ešlu dává se šmolka do kádí naplněných čerstvou vodou, kde se vyplaví, řádně promíchá a pak na dně se usadí. Vyplavené barvy se suší a prosívají. Smícháním jednotlivých druhů šmolky povstávají pak barvy velmi rozmanité.

Ze 100 č. skla šmolkového vyrábí se asi 95 č. šmolky, připočítáme-li i nejhrubší ešl.

Šmolka se potřebuje v malířství (malby na stěny, porculán, hrnčířské nádobí), na modření prádla, papíru, plátna a t. d. V malířství nedává tak jemné barvy jako šmolka ze skelné směsi zbarvené čistým kysličníkem kobaltnatým.

pp. 276–278

Skalice.

V obchodě známa je skalice zelená, modrá a bílá.

Skalice zelená (grüner Vitriol, Eisenvitriol, síran železnatý) dobývá se z kyzů železa, z nichžto nejprve pražením síra se vyrobila. Pozůstávající sirník na vlhkém povětří se okysličí, zvětralá hmota se vyluhuje a odpaří v nádobách olověných. Jinak se vyrábí též přímým rozpouštěním železa v kyselině sirkové. Pěkně zelené krystaly rozpouštějí se snadno ve vodě, zahříváním ztrácejí svých 7 rovnomocnin vody a zanechávají bílý prášek, bezvodou skalici. Dalším zahříváním mění se v síran železitý a později tento se rozkládá na kyselinu sirkovou a kolkotar (anglická červeň, Polirroth) či kysličník železitý.

Zelená skalice prodává se obyčejně nečistá; mívá přimíchané rozličné sírany, jako: železitý (jímž trochu na hnědo je zbarvena), měďnatý, hořečnatý a j.

Skalice zelená potřebuje se k dobývání kyseliny sirkové, kolkotaru, na dělání inkoustu, v barvířství, lékařství a j.

Skalice modrá (blauer Vitriol, Kupfervitriol, Blaustein, síran měďnatý) dělá se buď z báňských vod (Grubenwässer, Cementwässer) které vytékají z dolů měděných, aneb se hotoví z pražených rud, které se na haldách svlaží vodou a po okysličení vyluhují a odkuřují. Zde bývá ovšem modrá skalice znečistěna síranem železnatým. Největší část modré skalice vyrábí se však ze staré mědi anebo z kousků, při zdělávání mědi odpadávajících. Ty se buď rozpouští v kyselině sirkové, aneb ve zvláštních pecích pomocí sirkových par mění se v sirníky, z nichžto vlhkem a kyslíkem vzduchu síran měďnatý se tvoří.

Skalice tato jest sůl pěkně modrá, rozpouští se ve 4 č. studené a ve 2 č. vařicí vody, jest chuti hnusné kovové a účinku jedovatého. Pouští 4 rovnomocniny vody již při 100° C., pátou rovnomocninu teprv při 205° C. Dalším výhřevem rozkládá se na kyslík a kyselinu siřičitou; kysličník měďnatý zbývá. Ohřejeme-li ji smíchanou s dřevěným uhlím v uzavřených nádobách, následuje redukce, při čem se tvoří kyselina siřičitá a uhličitá, a čistý kov pozůstane.

Potřebuje se na dělání rozličných barev (Bremská modř, zeleň horská, zeleň Scheelova a j. v.), v barvířství (obyčejně se skalicí zelenou co smíšená skalice, gemischter Vitriol), ku smáčení obilí k setí, aby ho hmyz nepožral a v průmyslu k rozmanitým účelům.

Skalice bílá (weisser Vitriol, Zinkvitriol, síran zinečnatý) dělá se pražením peřestku (Zinkblende) t. j. sirníku zinečnatého za přístupu vzduchu v pecích pálacích, vyluhováním a odkuřováním sehnaného roztoku, až se krystaly tvoří. Vysušíme-li pak síran zinečnatý, až ve vlastní vodě krystalové se rozplývá, stydne potom a vlhký ještě do dřevěných forem na způsob cihel se vtlačí.

Skalice bílá rozpouští se ve vodě studené (2 ¹/₃), lépe však ve vařicí, zahříváním pouští 6 rovnomocnin vody, sedmou teprv teplem 200–300°; konečně se rozkládá a zůstaví kysličník zinečnatý. Chuť má trpkou, bývá znečistěn solemi železnatými a měďnatými a potřebuje se co mořidlo, na fermeže a t. d.