Walter 1852/III

Josef Walter, Příspěvky k vyučování věcnímu (III), in: Josef Hawelec (ed.), Škola, pedagogický časopis učitelům na školách obecných, hlavních, nižších realních, rodičům a vychovatelům III, Praha [Bedřich Rohlíček] 1852, s. 29–37.

pp. 34–37

8. Dobývání siřice.

Siřec (kyselina sírková, kys sírkový (Schwefelsäure) jest sloučenina z 1 dílu síry a 3 dílů kyslíku (S K₃). Siřec rozeznáváme dvojí: siřec olejný (český, dýmavý, olium, Vitriolöl, die rauchende Schwefelsäure, Nordhauser Schwefelsäure), a siřec bílý čili anglický (englische Schwefelsäure). Siřec olejný dobývá se ze zmydy (skalice zelená, nickamínek zelený, síran železnatý, Eisenvitriol, schwefelsaueres Eisenoxydul), siřec anglický ze síry.

Siřec olejný čili český.

Pravili jsme, že siřec tento ze zmydy se dobývá. Zmyda jest salaj obsahující v sobě železo (vlastně železnatku, Eisenoxydul), vodu a siřec. Nalézá se buďto samorodá, anebo, a to nejvíce, úmyslně z kyzů se dobývá, o čemž později. Je-li tedy, jak svrchu uvedeno, ve zmydě již hotový siřec, dlužno, aby ze zmydy se vyloučil.

Celý pochod při dobývání siřce, jaký v Čechách vidíme, jest následující: V sádkových pecech (Galeerenofen) položí se nad sebe anebo podlé sebe 400–500 hrnulí (kolby, Zersetzungsgefäße, Kolben), k nim podobné hrnčené lopty v ústa zasaditi se dají.

Pod všemi hrnulemi jest jedno topení. Zmyda nejdříve musí býtí vody zbavena; to se děje výhřevem ve zvláštních přehrádkách sádkové pece. Zmyda takto připravená dá se do hrnulí, 2–2 ½ libry do každé. Napotom rozdělá se oheň ze suchého jehličnatého dříví nejlaciněji a nejčastěji z kamenného uhlí. Co napřed vychází, jest siřec vodnatý s velikým množstvím siřitce, a to se vypustí. Brzy ale na to ukazují se bílé dýmy siřce dýmavého; tehdá přiloží se lopty mající as 2 loty dešťové vody v sobě. As po 36 hodinách když hrnule byly se již až na bělo rozhřály, oheň se zmírní, aby lopty vychladly. Na to se lopty odeberou, hrnule železnou lopatkou vyprázdní a znova naplní; lopty i s obsahem předešlým nyní opět se přiloží. Po čtvrtém přehánění nabude se siřce dýmavého, jenž se slívá do bandasek velikých, totiž kameninových džbánů se šroubovými též kameninovými zátkami. Bandasky dobře uzavřené rozesílají se v prkenných, pilinami dřevěnými vycpaných bednách. Ze suché zmydy vytěží se 45–50 % siřce.

Z hrnulí vyškrabaná červená hmota na potocích se šlemuje, pak suší, a v soudečkách pod jménem anglická červeň (Englischroth, Colcothar, Caput mortuum vitrioli) se prodává. Zedníci, leštiči skla, lékárníci, brusiči, malíři, skláři a j. potřebují jí.

Zákony pro tento děj udává lučba následující: železnatka (Žlk.) ve zmydě má velikou náchylnost ku kyslíku; leží-li tedy zmyda na vzduchu, anebo suší-li se, pozbývá vody a kyslík si přibírá. Tím utvoří se síran železitý (schwefelsaueres Eisenoxyd, Žl₂ K + 3S K₃), který, jsa pálen, tu vlastnost do sebe má, že siřec (S K₃) ze sebe pouští. V továrnách na siřec užívá se obyčejně vzduchu i tepla, aby síran železnatý totiž zmyda (schwefelsaueres Eisenoxydul) na síran železitý (schwefelsaueres Eisenoxyd) se proměnil.

Siřec dýmavý potřebuje se zvláště v továrnách na rozpouštění krutíku (Indigo); čtyry díly tohoto kysu rozpustí 1 díl krutíku, což siřec anglický nedovede.

Siřec anglický.

Tento, jak svrchu uvedeno, dělá se ze síry, a liší se od siřce dýmavého tím, že chová v sobě více vody; 1 libra anglického siřce drží v sobě 6 lotů vody. Na dobývání siřce anglického zapotřebí jest síry, vlastně siřitce ze síry, dusce, vzduchu a jistého množství vody. Siřitec nabude se, jak již známo, spalováním síry na vzduchu; nebo stane-li se to, páry sírové vezmou si ze vzduchu dva podíly kyslíku a činí s tímto siřitec (S K₂). Kdyby páry sírkové chtěly si vzíti najednou tři podíly kyslíku ze vzduchu, měli bychom siřec již hotový, nebo 1 díl síry a 3 díly kyslíku činí siřec; té vlastnosti ale síra nemá, aby si vzala 3 díly kyslíku, i musí tedy k tomu býti přinucena, což se tím stane, nastrčí-li se jí hmota, která má v sobě dosti kyslíku, a která tento ze sebe snadno pouští. Ze zkušenosti ví se, že dusec (Salpetersäure, D K₅) tuto službu dobře zastává. O tom možná se takto přesvědčiti: v láhvi, v níž trocha vody jest, zapálí se na drátěné lžičce kousek síry. Láhev naplní se brzy bílým dýmem, a to jest siřitec (S K₂). Vstrčíme-li nyní drátku v dusci omočenou do láhve, udělají se kolem drátky páry červenavé, a ty jsou dusitec (salpetrige Säure, D K₃); siřitec totiž rozložil dusec na dusitec (D K₃) a dusičitku (D K₂), sám pak učinil ze sebe siřec (S K₃); nebo dusitec popustí jemu 1 díl kyslíku stana se takto sám dusičitkou; v tom samém ale okamžení dusičitka osamělá přibrala si ze vzduchu 1 díl kyslíku, a proměnivši se v dusitec opět nově utvořenému siřitci kyslík popouští, a to se neustále opakuje, pokud síra v přítomnosti dusce a vody se spaluje. Ze vzduchu přistupuje kyslík k dusičitce, aby se proměnila v dusitec, odtud přeletí k siřitci, a tvoří s tímto siřec.

Na základě toho dá se celý děj při dělání anglického siřce na veliko vysvětliti. Místo drátěné lžičky jest pec, v níž síra se pálí. Páry vedou se z peci troubami do velikých olovem vyložených a vně tesařsky ze dříví sbitých komor. První takovouto komoru na siřec vystavil Roebuck v Birminghamu r. 1774. V jedné z oněch komor stojí misky s duscem, a ve všech jest na dnu voda. Siřitec přišlý rozkládá dusec, a činí s odejmutým kyslíkem siřec.

Má-li všecko to se dařiti, nesmí vodní páry při tom chyběti. Za tou příčinou voda na blízku v kotli neustále se vaří, a páry trubami do komor se ženou. Tyto, srážejíce se na studených olověných stěnách, se siřcem se pomíchají a s ním ke dnu stékají.

Z komor vypuštěný siřec jest vodnatý, a může se k rozličným pracím, jako na dobývání zmydy, dusce atd. potřebovati. Jinde opět hledá se siřec sehnaný (concentrirt). Takového nabude se odpařováním nadbytečné vody. K tomu slouží olověné mělké pánve schodovitě za sebou postavené. Aby olovo v pánvích v horku se nerozlilo, smí se siřec jen až na jistý stupeň sehnati, a práce teprv v nádobách skleněných, anebo ještě lépe v kotlech platinových ukončiti. Kyselina z kotle vybírá se pomocí Breant-ského lopovu (Heber), z platiny zhotoveného.

Siřec takto nabytý není prost cizích hmot. Čistý siřec anglický obdrží se přeháněním, při čemž kyselina silně klokotá a křivuli často rozbíjí. Tato zamezí se prý, když buďto platinový drát, anebo drobky pískového kamene do křivule se dají. Jak daleko siřec byl sehnán, vyzkoumá se louhoměrem aneb vůbec tak zvaným hustoměrem (Aräometer), aneb tisícinkovou lahvičkou (Tausendgranfläschchen).

Siřec vůbec jest chemikovi to, co mechanikovi železo; tak jako tento rozličné mašiny a náčiní ze železa dělati si může, podobně i chemik pomocí siřce dělá si dusec, solev, uhlec, vodík, kostík, solík, kyslík a j. Ano siřec v průmyslu jest tak znamenitý, že dle většího aneb menšího množství užitého siřce i na rozkvět aneb hynutí průmyslu v zemi se soudívá.