Staněk 1843

Wáclaw Staněk, Přírodopis prostonárodní, čili Popsání zwířat, rostlin a nerostů wedlé tříd a řádů jejich, Praha [Kronberger – Řivnáč] 1843.

KHIHA TŘETÍ

NEROSTOPIS

p. 462

TŘÍDA II.

KAMENY HLÍNOWITÉ (THONIGE STEINE).

p. 464

Žlutilka (Gelherde) žlutá, mnoho křemene w sob mající, potřebuje se co žlutá, hrubá barwa. W Čechách u Jáchimowaj, u Lužic a Kozozruk.

. . .

Smurka (Bolus), hnědá, žlutawá nebo čerwenawá, lesku mastného, lomu lasturowitého, we wodě se rozsýpá s patrným třeskem čili praskáním. Nalézá se w Čechách u Walče, w Sasích, na ostrowě Lemnu (Stalime) blíže Sieny. Smurka sienská potřebuje se k malowání co hnědá rudka Sienská (Terra di Siena).

p. 465

Zelená hlinka (Grünerde) potřebuje se co zelená barwa a nalézá se w mandlowci we Weronsku, w Čechách u Postoloprt, u Kadaně, u Žebráka na Ještěru, u Wysočan blíže Prahy.

Umbra (Ochra fusca, Umber) dáwá hnědau barwu. Nalézá se na Cypru, u Stuttgardu. Náleží wlastně mezi kowy, nebo má w sobě nejwíce železa.

pp. 467–472

TŘÍDA IV.

KAMENY WÁPNITÉ (KALKSTEINE).

Dělí se a. na kameny: wápnité vřiwé, b. kostany wápničité, c. kazičníky wápničité.

ŘÁD I. KAMENY WÁPNITÉ WŘIWÉ (BRAUSEKALKSTEINE)
čili UHLANY WÁPNIČITÉ (KOHLENSAUERE KALKE).

Tyto s kyselinau dusíkowau se pění a vrau, kyselinu uhlíkowau vypauštějíce: nejsau těžké, jisker nedávají. Sem náležejí následující tvrdokamy neprawé wápenné, ježto nedají se nožem dobře krájeti.

Wápenec, uhlan wápničitý (Kalkspath, calx crystallina) bývá nejvíce bílý ač i jinobarvý, lesku sklowého nebo perlowého, nestejně prozračitý.

Jestli prozračný a položíme-li jej na knihu, uwidíme písmena dwojnásobná, a tuto vlastnost nazýváme lámáním swětla dwaunásobným. Takowé vápence, dwaunásobnau lámawost swětla mající, nalézají se na Islandu, a tudy dwauwápenci (Doppelspath) se nazývají. Wápenec má rozmanité hlacenstwí: někdy se hlatí do slaupců, do jehlanců anebo do desk a t. d., tak že již přes 600 hlatowých tvarů se rozeznává. A tím se stalo, že nowější hlatopis vzdělal se hlavně pátráním hlatowých tvarů wápencových, které, ačkoli jsau tak rozmanité, přece k jednomu tvaru základnímu náležejí. W tom i také vidíme, jak divně a rozmanitě si počíná ona síla přírodní, jižto u nerostů hlativostí, u rostů ale životem nazýváme. Wápenec potřebuje se na pálení vápna, jsa čistým uhlanem wápničitým; pálením odpudí se kyselina uhlíkowá, tak že jen zůstane kysličník wápničitý, jenž to samé jest, co vápnem páleným nazýváme. K vápenci náleží:

Wápenec zrnatý (körniger Kalkstein), též prwowápnem nazwaný, jenžto vypracovaný nazývá se bílým mramorem; nejkrásnější přichází z Karary a z ostrova Paru.

Wápenec celistvý (dichter Kalkstein), také vlastně zrnitý, ale zrna nemá viditelná. Jestli neoddělen, nazývá se wápencem obecným (gemeiner Kalk), a nalézá se čistý u Braníku, u Karlowa Týna, u Chuchlí blíže Prahy a jinde. Má-li po sobě zbořeniny vypodobněné, mramorem florenckým se nazývá; jestli jako břidlice oddělen, slove plástnatý, kterýžto, čistý-li jest, pro kamenopis se potřebuje, a tudy také vápencem kamenopisným (lithographischer Stein) se nazývá.

Wápenec plástnatý, živičnatý jest dílem ten, jemuž černý mramor říkáme. Nalézá se u Chuchle a u Sliwence v Čechách.

Wápenec krápníkowitý vláknatý (fasriger Kalksinter) usazuje se v dutinách krápníkowých anebo dělá strakatá ložiska u horkých pramenů, k. p. u Karlowých Warů. Jest lomu wláknatého.

Hrachowec (Erbsenstein), jako ze samého hrachu složený, nalezl se v Karlowých Warech při kopání základů na kostel.

Wápenec haubowatý (Kalktuff), šedivý nebo žlutý, děrnatý, mívá v sobě otisky rostlinowé a kosti. Usazuje se z vod vápnatých.

Jikrowec (Roggenstein), ze samých drobných, čerwenošedých kuliček složený, nalézá se u Michle nedaleko Prahy, v Durinku, na Harzu.

Křída (Kreide) lpí na jazyku; jest hmotná, neprozračná, bílá i do jiných barev padající; hodí se k psaní. Nalézá se v Polsku, v Pomořanech, v Anglii a ve Francii.

Wápenec lehký aneb mléko měsíčowé čili skalní (Mondmilch, Bergmilch), haubovitý, prachovitý, lehký, na vodě vzplývavý, nalézá se u Prahy na Petříně, na Bílé Hoře, ve Švýcařích u Mondlochu.

Slín čili mrhel (Mergel) jesti vlastně wápenec zemitý s rozličnými nerosty, pískem, hlinau smíchaný, neprozračný, nelesklý, na vzduchu více méně rozsýpavý, nachází se u Prahy na Petříně, na Bílé Hoře, u Hlaupětína. Tvrdý potřebuje se k stawění, a slove opukau, která na powětří se rozsýpá a rolníkům na potřebu bývá. Sem náleží

Slín živičnatý (Stinkmergel), který, tře-li se, živicí na způsob spálených chlupů zapáchá; což odtud pochází, že v čas jeho zplozování mnoho hnilých částek rostlinných anebo živočišných k němu se přimíchalo.

ŘÁD II. KOSTANY WÁPNIČITÉ (PHOSPHORKALKE).

Skládají se z kyseliny kostíkowé (Phosphorsäure) a z vápna; i jsau tvrdší nežli ostatní kameny wápenné. Třeme-li je ve tmě anebo položíme-li je na horký plech, svítí se. K těmto náleží:

Klamavec (Apatit), bez pochyby proto tak řečený, že swým krásným leskem a pstrými barvami často klamal horníky, jasnorudek (Rothgiltigerz) hledající. Hlatí se do slaupců šestibokých; bývá též bezbarvý, čistý. Nalézá se ve Švýcařích, v Čechách i v Moravě. Klamavec zelenavý (Spargelstein) přichází z Tyrol, a klamavec paprskovitě vláknatý (Phosphorit) nalézá se v Čechách u Slawkowa, v Bawořích u Ambergu.

ŘÁD III. KAZIČNÍKY WÁPNIČITÉ (FLUSSKALKE).

Skládají se z vápna s kazíkem spojeného; nevrau v lučawce. Sem náležejí:

Kaziwec (Flussspath, Fluss), buď zelený jako smaragd, buď fialový jako amethyst, buď červený jako rubín, anebo žlutý jako topaz; hlacenství kostkowého. Když bývalo před sto lety v obyčeji, že lékaři nemocným drahé kameny utlučené užívati dávali, často místo nadřečených kamenů kazivec utlučený podvodně v lékárnách se prodával. Kaziwec, který má barvu jasnau, bývá prozračný; nedá se nožem krájeti, ani sám neřeže sklo, aniž dává jiskry s ocílkau. Zrnatý nalézá se u Strakonic, celistvý u Stolbergu na Harzu.

Blahotopek (Kryolith) není právě nic jiného leda kazičník sodohlinitý (flusssauere Thonerde und Soda), barvy bílé, lomu lupenatého, lesku sklowého. Položí-li se do vody, dostává pohled huspeniny. V Gronách se nalézá.

ŘÁD IV. SÁDRY (GYPSE).

Mají vápno spojené s kyselinau sírkowau, a jsau tedy sírany wápničité: dají se nehtem rýpati, a tím se liší od uhlanů wápničitých. K nim se čítá:

Sádrowec (Fraueneis, Gyps), prozračný, lesku perlowého. Sem náleží:

Sádrowec celistvý čili úběl (dichter Gyps, Alabaster), bílý, lesku perlowého, na sošky a jiné věci potřebovaný. V Uhřích, v Rakausích, v Tyrolsku k nalezení.

Sádrowec zemitý (stauberdiger Gyps), nalézá se v jeskyních sádrowcowých u Jeny.

Sádrowec pěnowitý (Schaumgyps), z částek bělostných, útlošupinných, pěnowitých složený, nalézá se na Montmartru u Paříže.

Všechny sádrowci mají v sobě vodu, asi pětinu swé tíže. Jestliže který pálením vody se zbaví, a zase do ní se vloží, hltá ji velice; při tom i silně tuhne a na věci se chytá. Proto potřebuje se na mramorowání a podlah dělání. Pálený sádrowec čili sádra bývá hlavní přísadau při dělání suchých barev (Pastell). Špatnější sádrau napravují se role a luka.

Bezwodec (Anhydrit, wasserfreier Gyps), měkší nežli kazivec, bezbarvý, i také zamodralý, nalézá se v horách kamennosolných, kolem Salzburgu u Halleinu, v Berchtesgadnu.

p. 472

TŘÍDA V.

KAMENY MEROTCOWITÉ (SCHWERSPATHSTEINE).

Jsau velmi těžké, bez mála jako kowy; však ale hned na první pohled viděti jest, že jsau to zeminy.

Jizlín čili uhlan merotičitý (Witherit, kohlensaurer Baryt) jesti tvrdý jako wápenec, proswítavý, žlutavý, lesku sklowého. Na bílý prášek utlučený užívá se co jed pro krysy neboli německé myši; i člověk by se jím otrávil.

Merotec (Schwerspath) čili síran merotičitý (schwefelsaurer Baryt), tvrdší nežli wápenec, lupenatý, roztlaukaje se dělá plochy hladké a malé, podlauhlé, kosé čtyřhraníky. Lesk má mastný, lom lupenatý, lasturowitý. Sem náleží

Merotec zrnatý (körniger Baryt), slaupcowitý, celistvý a paprskowitý. Merotec paprskowitý nazývá se také Bononským swětlovcem (Bologneser Leuchtstein), protože po tmě se svítí, jakmile prvé do ohně a pak na slunce se položil. U Boloně (Bononie) se nachází. Merotec bílý pálený potřebuje se k dělání suché bílé barvy. Přimíchá-li se merotec k rudě železné, železu špatnau dává powahu.

p. 485

ODDĚLENÍ VII.

KOWY A RUDY (METALLE UND ERZE)

. . .

p. 487

Rumělka (Zinnober) skládá se ze rtuti a síry; jest barwy čerwcowé, lesku diamantowého, proswítawá. Nalézá se w Čechách jako rtuť, w Uhřích u Šťáwnice a Křemenice.

. . .

p. 490

Rudka (Röthel), zemowitá, drobliwá, od tesařů potřebowaná, nedaleko Laun a blíže Teplic u Straky se nachází.

Chřestavec (Eisen-Niere, Adlerstein), kulowitý, obyečejně dutý, míwá w dutině jádro chřestící. Nalézá se w Čechách u Bíliny a Teplic. Bobowek, rudka a chřestawec mají w sobě mimo kysličník železitý také kyslík hliničný.

. . .

p. 494

Ďasík (Kobalt) má jméno odtud, že pro swau se stříbrem podobu klamal horníky, jako nějaký škádliwý duch čili ďas (Kobold), takže co ho jindy w Sasských horách co smeť odházeli, to nyní s welikým prospěchem wykopáwají na dělání krásné modré šmolky a modrého kamínku. Ďasík nalézá se w přírodě také s jinými rudami rozličně slaučený.